Litomyšl: Kronika města 2019

22 občanská vybavenost na takové úrovni jako ve vlastní Litomyšli. Nakonec byl zastupiteli přijat kompromis, Nedošín bude mít nově koeficient 1,4 místo původního 2,5. Vedení města se rovněž obyvatelům omluvilo za chybu v komunikaci při projednávání zvýšení daně. • zastupitelé rovněž silou jednoho hlasu prosadili vznik náměstí Václava Havla v prostoru mezi piaristickým kostelem a regionálním muzeum (více v samostatné poznámce) • na přetřes přišla také socha Zdeňka Nejedlého na Zámecké ulici; k textu tabulky, která je umístěná pod sochou, přijalo zastupitelstvo toto prohlášení: Prohlášení Zastupitelstva města Litomyšle k textu u sochy Zdeňka Nejedlého Po listopadu 1989 došlo v naší zemi k hromadnému odstraňování soch a pamětních desek oslavujících osobnosti spjaté s obdobím budování reálného socialismu. K podobné iniciativě došlo i v Litomyšli, kde se ozývaly požadavky občanů, aby z veřejného prostranství před základní školou na dnešní Zámecké ulici zmizela socha místního rodáka, historika, muzikologa a vlivného poválečného komunistického politika Zdeňka Nejedlého, odhalená v roce 1978 při oslavách stého výročí jeho narození. Následně se debata přenesla do tisku a přiměla představitele města, kteří nechtěli jít cestou kácení pomníků, aby představili své řešení. Počátkem roku 1992 se vedení města v čele se starostou Miroslavem Brýdlem rozhodlo umístit k Nejedlého soše textový dodatek, který by aktualizoval vztah současných Litomyšlanů ke zpodobněné osobě. Z několika návrhů byl vybrán text ředitele Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli PhDr. Milana Skřivánka, který se nakonec na kamenné desce pod sochou objevil v této podobě: „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit…, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají.“ B. Pascal. ZDENĚK NEJEDLÝ /1878–1962/ Rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré, zavrhuje špatné jeho skutky. Zvolené řešení si v následujících letech získalo obdiv mnoha věhlasných kulturních osobností, ale u části veřejnosti, a to i velmi poučené, narazilo na tvrdý odpor. Od chvíle, kdy byl nápis pod sochu umístěn, žije svým vlastním životem a podléhá různým, často zcela zavádějícím výkladům, které se zcela míjí se záměrem jeho autora. Protože jsme s nepochopením textu dlouhodobě – osobně i mediálně – konfrontováni až do dnešních dnů, rádi bychom se přihlásili k významu, jaký mu přikládá jeho původce a jaký měli na zřeteli představitelé města, když jej schválili k realizaci. Citátem z Pascalových Myšlenek chtěl autor vyjádřit nesouhlas s oslavováním lidí např. vytvářením jejich pomníků, ale i s jejich jednostranným nekritickým odsuzováním. Svým dovětkem potom rozpornost Nejedlého osobnosti, resp. svár různých osobnostních pnutí, který je ve větší či menší míře vlastní všem lidským bytostem. Text rozhodně nemá ani