Litomyšl: Kronika města 2018

79 Příjezd Stříbrného šípu do Litomyšle, kam onu sobotu 2. června dorazil dokonce dvakrát, byl pro milovníky starých vlaků velkým zážitkem. Návrat ostatků Františka Ambrože Stříteského na hřbitov František Ambrož Stříteský – poslední rektor piaristické koleje a jedna z nejvýraznějších osobností města druhé poloviny 20. století. Zároveň osobnost poznamenaná komunistickým běsněním 50. let. V roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu, do jehož čela byl navíc postaven, odsouzen k 25 letům vězení. Propuštěn byl v roce 1960, zemřel v roce 1989. Jak kronikář uvedl ve zprávě z roku 2017, při rekonstrukci kostela sv. Anny byly ostatky rektora Stříteského vyzvednuty a uloženy v pytli v kryptě kostela. Až letos se opět vrátily na místní hřbitov. Stalo se tak 28. června krátce před 15. hodinou za účasti starosty města Radomila Kašpara, administrátora zdejší farnosti P. Zdeňka Macha a několika desítek místních farníků. Dominantou nového hrobu se stal velký kříž zasazený do kamenného bloku, zůstala však zachovaná i původní deska s plastikou Olbrama Zoubka. Autorem kříže je Karel Bureš. Ke stěně kostela sv. Anny se později na původní místa vrátily také náhrobky dalších rektorů piaristické koleje. Dominantním prvkem mezi nimi je náhrobek Cyrina Václava Bernáta se sochou Ježíše Krista, kterou církev darovala městu a to ji nechalo následně zrestaurovat. Do celkem pěti opravených hrobů se do konce roku vrátily ostatky významných piaristů, například Flora Staška či Germana Praesidenta. Tulipány u autobusového nádraží Autobusové nádraží by měly v dubnu a květnu příštího roku zdobit rozkvetlé tulipány. Na začátku listopadu je tam vysázela odbornice z Holandska. Pomocí sázecího stroje vysadila čtyři tisíce cibulí tulipánů a narcisů v kombinaci barev červené a bílé, které by měly ladit se znakem města. Pokud bude cibulovinám přát počasí, budou kvést čtyři až šest let v závislosti na tom, jaké bude v zimě panovat počasí. Příběhy vepsané do vrásek Když se prý jednou ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl: Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili. O životě, staří a vlastně i blízkosti smrti vyprávěla výstava fotografií s názvem Staří je čas naplněný aneb Příběhy vepsané do vrásek, kterou na konci roku v piaristickém kostele připravilo Centrum sociální pomoci města Litomyšle. Kromě ní byla vydána také limitovaná edice kalendáře s nejlepšími fotografiemi, o který byl tak velký zájem, že bylo třeba udělat dotisk.