Litomyšl: Kronika města 2018

72 Letošní ročník byl v řadě ohledů výjimečný. Jak již kronikář několikrát uvedl, Česká republika si připomněla 100. výročí založení Československa - Litomyšl zase 450 let od položení základního kamene místního zámku, 25 let od založení restaurátorské školy, ale i nedožitých 80 let malířky Ludmily Jandové. To vše rezonovalo také ve čtrnáctém ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle, která nabídla tradiční rámec i několik nových počinů. V zámeckém pivovaru byli představeni čeští poutníci – Adolf Hoffmeister, Max Kopf, Alén Diviš a další příslušníci české meziválečné avantgardy. V prostorách velkého výstavního sálu zámeckého pivovaru jsme se pak mohli ocitnout v „Krajině mého srdce“ – v krajině mařákovské, a to prostřednictvím děl žáků jeho krajinářské školy. Nejprve jen pro návštěvníky festivalu, později také pro veřejnost byla přístupná výstava „ZASETO UMPRUM, ZASE TO UMPRUM, UM PRO UM…“ Šlo o výstavu volného sdružení umělců, které spojilo studium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V kostele Nalezení sv. Kříže doplnily stálou expozici hned tři nové výstavy – instalace „UROBOROS“, fotografická výstava „Z rozmlácenýho kostela“ a intervence „Otevřený hrob“ dvojice Cigler – Motyčka, která byla umístěna v kryptě kostela (více o těchto počinech níže). Jako tradičně vstoupila svou činností do otevřeného prostoru Galerie Zdeněk Sklenář, a to projektem „Z pohádky do pohádky / Vlezu, přelezu, lezu, slezu, vylezu“ Josefa Pleskota. Městská galerie Litomyšl zase nabídla výstavu „Kdo křehkost k pohybu probudil“, která představila dílo Jaroslava Brychty – sochaře, sklářského výtvarníka a rodáka z Pohodlí u Litomyšle. Portmoneum zase nabídlo „Mystiku v horách a dřevě ukrytou“ – výstavu fotografa Rostislava Bartoně a sochaře Jiřího Janočka. Blíže o některých výstavách UROBOROS POLYSTYREN Podnětem této výstavy byla spolupráce vědců Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR a umělce Jana Mladovského. Výsledkem pak instalace zaměřená na jeden z nejběžnějších polymerů, polystyren. Tato makromolekulární látka byla zvolena coby materiál k realizaci instalace pro svoji termoplastickou vlastnost smršťovat se a schopnost miniaturizovat obraz vykreslený na svém povrchu, v tomto případě grafické znázornění své vlastní molekuly. Zároveň je polystyren, zrovna jako mnohé další plasty, zajímavé a kontroverzní téma, zvláště z ekologického hlediska globalizovaného světa. Výstava byla umístěna v kostele Nalezení sv. Kříže, a to tak trochu netradičním způsobem. Instalace průzračných miniatur byla totiž zavěšena podél visuté lávky vysoko pod klenbou kostelní lodi. Bylo tak využito ideálních světelných podmínek, které se zde nachází díky prostorové souhře okenních průniků do světle šedých ploch a stavebních prvků barokního interiéru. Z visuté lávky byl také zavěšen video displej zobrazující donekonečna se opakující proces tvorby průzračných destiček. Analogicky tak korespondoval s miniaturami zavěšenými nahoře. Divák byl tak vyzýván k výstupu do lodi kostela, kde se mu naskytla příležitost projít se přes lávku a zhlédnout krystalické miniatury třpytící se po celé její délce.