Litomyšl: Kronika města 2016

57 Známé i méně známé osobnosti města Každá obec, každé město má svoje osobnosti. Známější i ty méně známé. Na následujících řádcích se pokusím představit několik z nich – zejména těch, o nichž se v roce 2016 mluvilo. Záměrně se pak vyhnu politickým představitelům města, stejně jako těm, kteří stojí v čele místních (veřejných či soukromých) institucí. Karel Čuma Jeho videa umístěná na YouTube jsou stále populárnější. Ať už jde o záběry Litomyšle v různých ročních obdobích, proměnu Vodních valů, jízdu Mikulášského vlaku či městský ohňostroj. Zálibou Karla Čumy se staly drony – malé létající stroje, kterými se dají pořídit nádherné záběry z výšky. A Karlu Čumovi se to opravdu daří. Jiří Dudycha Každý člověk píše svým životem příběh. Někdy zajímavý, jindy méně. Ten Jiřího Dudychy patří bezesporu k těmprvním. Jeho ateliér (proslulý zejména keramikou) zná v Litomyšli snad každý. Stejně jako akci, kterou se do povědomí veřejnosti vryl opravdu hodně. Vánoce totiž v jeho ateliéru začínají už v listopadu. Ke keramice se Jiří Dudycha dostal díky svému otci. „To bylo tak, že otec Alois Dudycha pocházel z Makova. Vyučil se ševcem, muzikantem, tesařem a vždycky tu práci opustil a jeho táta už nevěděl, co s ním dělat. Měl opravdu velký talent. Nakonec se rozhodl, že ho pošle na Slovensko do Modré u Bratislavy, kde byla velká výroba klasické habánské keramiky.“ 27 Práce jej nadchla, jenže přišla druhá světová válka a otec se vrátil domů. V Litomyšli si pronajal objekt, v němž dnes sídlí Keralit. Vybudoval firmu, v níž postupně pracovalo asi 35 zaměstnanců. Po roce 1948 však o vše přišel. Sám Jiří Dudycha se vyučil důlním bagristou, elektrotechnikem, udělal si svářečské kurzy a jezdil po montážích. Teprve v Kovopolu se mohl částečně věnovat keramice. Ještě před pádem komunistického režimu pak působil na „volné noze“. Po roce 1989 si s rodinou zřídili v Litomyšli výše uvedený ateliér… Petr Jandík Říká se o něm, že je Litomyšlan tělem i duší. Své město má rád natolik, že se rozhodl sbírat jeho záběry na starých pohlednicích. K tomuto koníčku jej prý přivedl jeho otec. „On rád chodil na taková ta posezení do hospůdky, kde si našel přátele, a jednou si právě z takovéto „pochůzky“ přinesl fotografii. Fotografie je zajímavá tím, že v roce 1891 byla v Litomyšli povodeň. Řeka Loučná se vylila ze svého řečiště přes „Smutný most“, dnes je to most u hotelu Dalibor. Šest dní byla silnice k nádraží uzavřena. Tato fotografie mi zůstala, a když jsem se k ní 27 Iveta Nádvorníková: Jiří Dudycha: Chtěl jsem být malířem, ale keramika mě táhla odmalička. In: Lilie, ročník XXVI., číslo 12, s. 9.