Jízdárna je po staletí důležitou součástí jedinečného areálu zámeckého návrší. První údaje o stavbě jízdárny jsou z roku 1635. Po roce 1726 prováděl obnovu po požáru architekt F. M. Kaňka. V 70. letech minulého století proběhla rozsáhlá úprava celého objektu. Kvůli zajištění dostatečné únosnosti, z důvodu umístění archivu do prostoru podkroví jízdárny, byl v rámci těchto úprav zbudován betonový strop a krov. V návrhu architektů Petra Hájka, Tomáše Hradečného, Jana Šépky, kteří se zasloužili o novou podobu jízdárny, se snažili respektovat alespoň ty části historických konstrukcí, které se nám do dnešních dní dochovaly. Z uliční fronty se obnovila původní velikost okenních šambrán včetně venkovní bosáže. Ve štítové zdi byl zmenšen novodobý vstup do archivu. Funkce archivu byla v podkroví zachována. Z jízdárny se vytvořil multifunkční variabilní prostor vhodný pro pořádání koncertů, promítání filmů, pořádání konferencí i výstav. Nový objekt je složen ze dvou částí – posuvného čela a pevného korpusu. V korpusu jsou umístěny šatny účinkujících, prostor techniků a sociální zařízení pro hosty. Posuvné čelo pojíždí po kolejnicích v podlaze a jako paravan vymezuje prostor pro jednotlivé akce. Tímto způsobem můžeme nastavit proporce prostoru, a tím i jeho akustické parametry. Podlahu tvoří praktikábly, jenž umožňují samostatný zdvih pódia, elevaci hlediště nebo individuální členění podlahy při výstavách. Scénická osvětlovací technika, akustické rezonátory a další potřebné prvky jsou umístěny na nezávislé konstrukci pod stávajícím betonovým stropem sálu. Všechny nové prvky jsou navrženy jako kombinace oceli a průsvitného laminátu lehce jantarové barvy. Šlo o to umístit do zámecké jízdárny jakýsi šperk, který bude mít své kouzlo adekvátně odpovídající prostředí multifunkčního prostoru.