Co se nevešlo do čísla 1/2014

Zámecké nokturno ve Všeradicích

...jako není žádné světlo bez stínu, také Jindřiška Rettigová musela často čeliti jistým kritickým hlasům, ale ty nemusí být vždy v estetické tvůrčí činnosti měřítkem závazným – jako v životě vůbec. Ale kdo chce být výtečným v životě i v umění, ten má nárok na naši snášenlivost a shovívavost ať má přesvědčení jakékoliv.Jindřiška Rettigová byla koloraturní zpěvačkou, která podle našeho názoru zazářila v roli  Královny v Hugenotech. Publikum utěšovala a vzbuzovala v něm trvalou naději… V těchto dnech si uvědomujeme, jakou ztrátu jsme utrpěli. Bude znovu a znovu oslavována, leč i postrádána na našem divadle. Přátelé umění si znovu připomněli hřejivost a citovost jejího umění, které nutí doslova k napodobení, a dali najevo svou náklonnost…..

Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové provedli v pátek 29. listopadu 2013 ve velkém sále Galerie Magdaleny Dobromily Rettigové ve Všeradicích  XXVIII. medailon z cyklu nočních vokálních koncertů PRIMADONA ASSOLUTA k 200. výročí narození Jindřišky Rettigové ( 1813–1854 ), dcery Magdaleny Dobromily Rettigové a Jana Aloise Sudiprava Rettiga, bavorské královské dvorní pěvkyně.

Magdalena Dobromila Rettigová (1785 Všeradice – 1845 Litomyšl) byla zvláštní žena překvapivých vloh, zvídavosti, učenlivosti a odhodlanosti. Byla dcerou vrchnostenského purkrabího hraběte Kounice ve Všeradicích u Hořovic, Františka Artmanna, jenž potom přešel za správce panství hraběte Sporka ve Statenicích u Prahy. V těchto malých vesnicích nebyly školy, a tak Magdalena byla odkázána na domácí výchovu, a protože jiné děti, jak se rodičům narodily, hned zemřely, byla sama a nabývala samostatnosti. Výchova byla německá, česky se mluvilo příležitostně a styk se selskými dětmi měla zakázán. Po smrti otce ( 1782 ) však sílil její zájem o český jazyk a české knížky a začala zkoušet básnění. V roce 1808 se provdala za právníka a spisovatele Jana Aloise Sudiprava Rettiga ( 1774-1844 ), se kterým se stěhovala a vlastenecky působila ve městech Tábor, Přelouč,  Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Litomyšl. Vedle známé Domácí kuchařky a dalších spisů z tohoto oboru napsala mnohé básně, povídky a různé dramatické práce.

Její dcera Henrieta Anna Joanna Rettigová (10. 6. 1813 Přelouč – 14. 9. 1854 Mnichov ) dosáhla po stránce umělecké nepochybně vyšších met než její matka, ale na rozdíl od ní je dnes téměř zapomenuta. Snad je to tím, že záhy odešla do světa a natrvalo se odloučila od domácího prostředí. A právě na zahraničních pódiích dokázala získat nové publikum a skvělými výkony dosáhnout nebývalé popularity. Její pěvecká kariéra zahrnuje příležitostná vystoupení na východočeských chrámových kůrech, angažmá v pražském  Stavovském divadle a účinkování v českých Škroupových operách, krátkou, ale úspěšnou kariéru ve Štýrském Hradci a výsostnou pozici primadony assoluty v Mnichovské dvorní opeře. Jindřiška se nikdy neprovdala, ale v dubnu 1840 porodila, patrně švýrskému guvernérovi Mathiasovi Constantinovi hraběti Wickenburgovi,  dceru Karolínu Josefu Henrietu, kterou zanechala ve Štýrském Hradci v péči Ignáce rytíře von Plappart. Tato Karolína se provdala (1866 ), za historika a spisovatele Karla Schmita von Tavera, se kterým měla tři děti, jejichž manželství však zůstala bezdětná. Zhruba za rok po smrti doktora Karla Schmita se vdově Karolíně – i když znovu neprovdané – narodil syn Otto Josef Ferdinand Rettig. Otcovství se v tomto případě přiznává Johannu Hipmannovi. Otto Rettig měl s manželkou Julianou dvě děti, Julianu a Otta. Z manželství Juliany a Gustava Schwarze se narodila jediná dcera Erika, provdaná Werková, která žije ve štýrském Kapfenbergu.

Děj XXVIII. Zámeckého nokturna se odehrával na sklonku roku 1854 v provinční Praze, kde předčasně penzionovaná primadona Stavovského divadla Kateřina Kometová Podhorská vzpomíná na život svůj a Jindřišky Rettigové, v krásné vile s pomerančovníky na jezeře Como, kde Belliniho můza Giuditta Pasta a její žákyně proslulá Giulia Grisi rozprávějí o zašlé slávě, a na jevišti Dvorní opery v Mnichově. V programu zazněla improvizace na Škroupovu a Tylovu píseň Kde domov můj a árie Růženy ze škroupova Dráteníka, a 13 dramatických koloraturních árií z repertoáru Jindřišky Rettigové v období její umělecké zralosti.

Jako Kateřina Kometová Podhorská brilantní češtinou z první poloviny 19. století zazářila Veronika Slavíková, noblesní osobnost Giuditty Pasty, obestřenou aurou hluboké lidské nedokonalosti připomněla Klára Slavíková a světově proslulou Giuliu Grisi Tereza Vokáčová. V roli Jindřišky Rettigové zpívala Květuše Ernestová, která na základě dobových pramenů, kritik a korespondence napsala scénář svého 28. Zámeckého nokturna. Slovem provázel Libor Knížek, kastelán Zámku Hořovice, u klavíru byl varhaník svatomikulášského chrámu v Praze na Malé Straně Přemysl Kšica, profesor varhanní hry na Konzervatoři v Teplicích. Dobové kostýmy zapůjčil již po dvacáté osmé fundus Barrandovského Studia.

Díky zájmu a všestranné pomoci paní Ing. Sylvy Škardové z Galerie Nagdaleny Dobromily Rettigové bylo možno toto nokturno uvést v rodišti matky slavné pěvkyně, ve Všeradicích.

Marcela Folková